ŠTĚPÁN LENK

Štěpán je grafik a ilustrátor, jeho komiks Palouček jsem objevila na facebooku a okamžitě jsem si jej zamilovala. Jsou to totiž příběhy z lesa a hrdiny v nich jsou sympatická divoká zvířata. Štěpán byl milý a ochotně svolil k rozhovoru, za což mu velmi děkuji.

Vy jste vystudoval asi nějakou uměleckou školu, viďte?
Vystudoval jsem v Plzni Ústav umění a designu. Grafický design jsem studoval v podstatě už od střední školy. V průběhu magisterského studia v Plzni jsem se rozhodl, že se budu raději věnovat kreslení místo grafickému designu, protože jsem si stejně neustále a odmalička kreslil.

Pocházíte z umělecké rodiny?
Ano, nejsem prvním výtvarníkem v rodině, můj děda byl sochař, kreslíř a textař, máma malovala sklo a táta byl grafik. Nebylo z toho úniku.

Jste na volné noze nebo jste někde zaměstnaný?

Po škole jsem byl tři roky na volné noze a poslední rok dělám tři dny v týdnu v reklamní agentuře. Zbytek času si kreslím.

Děláte i ilustrace?
Ano, ilustroval jsem několik dětských knížek, dvě z nich byly moje první zakázky vůbec. Kreslím do časopisů nebo pro reklamky storyboardy.

Co vás nejvíc baví?
Tíhnu ke komiksům a ke sci-fi, to je pro mě velké téma.

Mě zaujal váš komiks Palouček, najdeme ho pouze na facebooku?
Ano, to je čistě facebooková záležitost. Byl bych moc rád, kdyby to jednou bylo i papírové. Založil jsem si facebookovou stránku a protože jsem tam moc často nepřispíval, vymyslel jsem si formát, který bych tam mohl pravidelně sázet. Zároveň s tím jsem si na sebe ušil třídenní bič. V pondělí, středu a pátek přidávám pokaždé nový strip.

To jste se zavázal veřejně nebo jen sám pro sebe?
Veřejně.

Je to čistě jen vtípek nebo to má nějaký přesah?

Asi ne, jsou to prostě jen takové krátké epizodky.

Mně tenhle komiks připomíná Red Meat, inspiroval jste se u něj, máte ho rád?
Ano, mám ho rád. Kdybych ho neznal, asi bych to kreslil trochu jinak, ale mně vyhovují ta tři okénka a princip postav, které se opakují s malými obměnami. Řekl jsem si, že je to ideální kombinace na to, abych mohl každé dva dny vymyslet nějaký nový díl.

Proč je to zrovna z lesa? Máte nějaký vztah k myslivosti?

V podstatě žádný. Akorát mám pocit, že myslivci jdou na hon, tam se všichni omylem postřílí a mně to přijde roztomile divné. Já mám rád zvířata a než abych kreslil pořád lidi, budu raději kreslit je, protože jsou to hezké postavy.

Takže žádné poselství to nemá?
Nemá. Ale třeba za třicet let zjistíme, že to nějaké poselství mělo. Ale spíš myslím, že ne.

Já si to asi mylně vyložila, že máte kladný vztah ke zvířatům.

To mám!

Fandíte zvířatům proti myslivcům?
Já spíš všechny ty postavy vykreslil jako asociály, ale zvířata se tam snažím nějak přirozeně vykreslit v trochu lepším světle. A ten myslivec je úplné jelito. Taky o nich nemám valné mínění, jediné zprávy, které o nich slyším, jsou, že šli na hon a zastřelili kolegu, nebo šli na bál a omylem zastřelili víc kolegů. Ještě jsem neslyšel, že by myslivci udělali něco dobrého.

Zabýváte se výhradně kresbou nebo třeba i malujete obrazy?

Dříve jsem s malbou experimentoval, ale je to příliš časově náročné. Když jsem maloval, věnoval jsem tomu co nejkratší dobu, protože když to trvalo dlouho, nikdy jsem to už nedodělal.

Přestalo vás to zajímat?
Už mě zajímaly zase jiné věci, věděl jsem, že ta nedokončená věc tam někde čeká, ale už jsem měl nutkání dělat něco jiného a na tom to většinou ztroskotalo.

Pokoušel jste se prosadit do nějakého časopisu s něčím jako byl svého času Zelený Raoul nebo něco podobného?
Zatím ne, určitě by to bylo fajn, kdybych něco takového někam procpal. Měl jsem pár nabídek, které k tomu směřovaly, ale nakonec to z různých důvodů neklaplo. Nakonec se většinou ukázalo, že chtěli vlastně něco jiného než na začátku. Do časopisů dělám ilustrace k fejetonům.

Do kterých třeba?
Pravidelně kreslím do palubního časopisu Leo Expres.

To je časopis pro pány?
Ne, to není časopis pro pány. To jsou vlaky. Nemá to nic společného s pornem.

To je trochu zavádějící název.

Je to tak. Vždycky, když to někomu řeknu, tak je to první, co lidi napadne, že je to pánský časopis.

Vadilo by vám kreslit pro pánský časopis?
Nijak mě to neláká, kreslit erotiku, upřímně řečeno, asi na to nemám náturu. Ve většině případů to dopadne hrozně lacině.

Říkal jste, že máte rád sci-fi, to bude asi časté téma vašich kreseb, je to tak?
Kromě Paloučku, kde je to dané a točí se to okolo lesa, téměř všechny moje kresby skončí u sci-fi nebo hororu, když si téma mohu vybrat. Mám ten žánr víceméně stabilní.

Rád sci-fi čtete a díváte se na filmy?
Ano, jsem fanoušek sci-fi odmalička.

Koho máte rád?
Kdybych to vzal úplně od těch frančíz, tak odmalička mě uchvátily Hvězdné války a pak samozřejmě všechny ty superhrdinské komiksy, těmi jsem těžce poznamenaný.

A co klasická sci-fi literatura, že byste si přečetl Clarka nebo Bradburyho?
Ale to také. Klidně, proč ne. Mám rád Howarda Phillipse Lovecrafta. V průběhu několika posledních let mu vyšla kompletní edice, kterou zpracoval jak ilustračně, tak typograficky, František Štorm, jsou to úžasné knížky. Štorm dělá překrásné linoryty a dřevořezy.

Vy děláte i klasickou grafiku kromě počítačové?
Ne, nedělám. Linoryty mě pořád lákají, ale zatím jsem se k tomu neodhodlal. Věřím, že jednoho dne se do toho dám. Skici si dělám rukou a definitivní kresby jsou kreslené na tabletu.

Mě zajímá, jak takový komiks vzniká. Máte v hlavě nejdříve nějaký příběh, děj a pak si skicujete jednotlivé kapitoly?
Můj komiks vznikl jako takové cvičení. Řekl jsem si, že bych si rád zase nakreslil pár stránek komiksu. Několik stránek jsem nakreslil bez pevného příběhu a pak jsem ten neexistující příběh rozvinul do jednoduché epizodky na patnáct stránek. Kamarádům se to líbilo, a tak jsem to rozváděl dál a dál. Celé to bylo stvořené hodně za pochodu.

A tenhle ucelený, hotový komiks vyšel v papírové formě?

Ne, zatím nevyšel.  Mluvil jsem s několika lidmi, ale nic z toho nebylo. Nakonec jsem asi i rád, že to nedopadlo.

Proč?
Už je to asi dva roky, nedávno jsem se na to zpětně znovu díval, jak to vypadá a spoustu věcí bych tam udělal už jinak.

To se ale stává vždycky, ne?
Určitě, to je standardní boj. Tohle je ale v takové formě, že by mě to štvalo hodně, kdyby to vyšlo. Sbíral jsem zkušenosti, byl to můj první větší komiks a je to na tom vidět.

Máte v hlavě nějaký další?

Ano, ve fázi přípravy a plánů.

Zase sci-fi?
Nejspíš ano. Líbí se mi postava, kterou jsem vymyslel v tom prvním, takže bych s ní rád pokračoval. Začal jsem s tím hrdinou psát povídku a udělám k ní ilustrace, protože komiks je velice časově náročný. Ale přemýšlím i o tom, že povídku předělám na scénář a začnu dělat komiks. Uvidíme, nejsem moc dobrý v plánování.

Palouček je už poměrně rozsáhlý, ten by si vydání zasloužil.
To ano, už má asi dvě stě padesát dílů, na pár knížek by to skoro vyšlo.

Nebo na jednu tlustou. Zkoušel jste oslovit nějakého nakladatele?
Nechci to zakřiknout, ale je tu určitá šance, že by to mohlo vyjít. Pokud ne, zkusím to jinou cestou.

O vlastním nákladu jste neuvažoval?
Je otázka, zda je investice vůbec vratná, kolik by se toho muselo vydat, aby se to vyplatilo. To by se muselo pořádně promyslet, tak daleko jsem se ještě nedostal. Kdyby to pravidelně vycházelo v nějakém časopise, získal by komiks fanouškovskou základnu a na základě toho by se to mohlo posunout zase dál.

V čem spočívá úspěch komiksu? Je to v příběhu nebo způsobu kresby? Jak se pozná dobrý komiks?
Myslím si, že je to právě v tom dobrém příběhu a dobré kresbě. Když kresba dobře koreluje s příběhem, tak to funguje. Přirozeně vás vede k tomu, abyste nebloudila na stránce, abyste četla ty správné texty, šla z okna do okna správně, to všechno se v komiksu pozná. Je to dost podobné filmu. Když se díváte na film, víte, že je dobrý nebo není. V komiksu pracujete s imaginární kamerou, postavíte si ji dolů nebo nahoru, záběr je zdálky nebo je detailní. Měníte scény a záběry podle toho, jak se vám to líbí. Někteří lidé to dělají tak dobře, že je to lepší než film.

Mě to někdy vyloženě ruší, když je v komiksu kamera třeba jako „rybí oko“, nebo je jinak přehnaně deformovaný obraz. Mám v tom chaos a nedokážu to tak dobře číst, když jsou okýnka každé jinak velké a nenavazují na sebe. Moc dobře se v tom neorientuji. Možná to souvisí i s klipovitým stylem současných filmů. Když je to až moc dynamické, může to být i na škodu, co si o tom myslíte?
Ano, může to být nepřehledné, ale dá se na to zvyknout. Když je čtete častěji, jsou vám jasné ty zákonitosti a principy, které se opakují, nebo které vás připraví na to, co můžete čekat. Snadno se zorientujete. Chápu ale, když je člověk zvyklý na Čtyřlístek a dostane se mu do ruky americký undergroundový komiks, tak v tom má totální chaos.

Líbí se vám komiksy Káji Saudka?
Líbí se mi moc. Byl dost svérázným autorem už dávno a ve světovém měřítku. Byl uznávaný všude po světě. Jeho styl byl skvělý. Je to jeden z mála lidí, který dělal komiks v Čechách na světové úrovni.

Takže podstata dobrého komiksu je v dobře podaném příběhu?

Řekl bych, že ano. Vžitá představa o komiksu je taková, že je primárně vytvořen k zobrazování akce, ale to není tak úplně pravda. Dají se najít příběhy, které jsou velmi zajímavě komiksově ztvárněné, a s akcí to nemá nic společného.

Dala by se komiksově převyprávět téměř jakákoliv kniha?
Myslím si, že skoro ano.

To vás neláká? Překreslit nějakou klasiku? Třeba nějakého Kinga, když máte rád horory.

Přemýšlel jsem o tom, že než ztrácet čas vymýšlením příběhů a scénářů, bylo by lepší svým stylem zadaptovat nějakou hotovu věc. Kingovy romány bývají rozsáhlé, to by mohla být práce třeba na dva roky. Rád bych zkusil nakreslit něco od Lovecrafta.

Kreslíte komiksy na objednávku?
To je jedna z věcí, které dělám. Storyboardy, kratší, intenzivnější komiksy, kde je jeden příběh roztažený do nějakých šestnácti oken. To je většinou práce pro reklamky. Zavolají večer, že to do rána chtějí mít hotové, je to náročné.

Máte oblíbeného nějakého klasického výtvarného umělce? Je někdo vaším vzorem?
Mám hodně rád Henriho de Toulouse-Lautreca, ten je mi blízký svižným stylem kresby a malby. Líbí se mi také Jaroslav Panuška, na kterého jsem narazil poměrně nedávno. Dělal především pohádkové výjevy a měl velmi živou, sugestivní kresbu, která působí skoro až komiksově. Najdete u něj vodníky, polednice a další klasické české přízraky. Jeho dílo připomíná hororový komiks.

Má výtvarné umění jako takové ještě nějaký význam? Dokáže v lidech probouzet jejich lepší stránky? Fantazii, smysl pro krásu. Platí to ještě?
V každém to probouzí něco jiného, ale umění samotné má význam především pro lidi, kteří ho dělají. Mají nutkání něco dělat a někam je to posouvá. Pokud je to těší a naplňuje, tak to asi stačí. Když to osloví ještě někoho jiného, tím lépe.

Mám pocit, že ti opravdu velcí umělci, kteří uměním žili, odevzdali tomu život se vším všudy, jako byl třeba Michelangelo, dnes už nejsou. 

To je možné. Už to není tak trendy. To záleží na každém. Když někdo bude chtít odevzdat život, tak ho odevzdá.

Těch skutečných umělců moc není, takoví lidé žijí téměř mimo společnost, jsou skoro asociální, nemají pořádné vztahy, pořádnou práci a svým způsobem je to ničí. A právě proto se o nich často ani neví.
Třeba za sto let se o jejich práci někdo dozví a vyhlásí je za génie.

Z jakých důvodů dnes lidé studují umělecké školy, co myslíte?
Asi proto, že je to baví.

Já jsem zase slyšela, že je to právě moc nebaví. Směju se.
Je to svízelné. U mě bylo jasné, že neskončím u ničeho jiného než u grafiky. Když jsem se ale dostal do školy a začal plnit nějaké úkoly, nadšení trochu opadlo. Možná je to nastavením těch škol. Pro člověka je stejně nejpřednější jeho vlastní tvorba. Když mu někdo bude říkat, co má dělat a bude dostávat zadání, udělá to dobře, nejlépe podle svých schopností, ale pořád bude mít někde vzadu v hlavě, že by raději dělal něco jiného, svého.

Zkusil jste i jiné formy výtvarného umění kromě kresby a malby, třeba sochařství?

Občas mě baví modelování. Je to asi trochu bizarní. Jak mám rád ty komiksy, tak jsem začal sbírat komiksové figurky. Zjistil jsem, že existuje spousta lidí, kteří vezmou stávající figurku a předělají ji na nějakou další postavu. Vezmou Spidermana a udělají z něho Batmana, nebo Spidermana z Divokého západu. To mě zaujalo a začal jsem to dělat také a hodně mě to poslední dobou baví. Pokud vím, v Americe se takto upravené figurky dají i slušně prodat, tady to zase tolik nefrčí. Pro mě je to zábavná kratochvíle, když zrovna nekreslím.

To děláte z hlíny?
Když předělávám figurku na jiný charakter, který je třeba větší nebo svalnatější, rozeberu ji na části a vezmu části z té druhé, větší figurky a napasuju je na ni. Případně dodělám některé části z modelovací hmoty.

Aha, už je mi to jasné. Já to zprvu nepochopila, myslela jsem, že máte sochařský stojan a modelujete figurky z hlíny.
Ne, to ne. Tohle je taková specialita, okrajová záležitost. V Americe to hodně frčí a figurky "na části" se tam dají sehnat za pár šupů třeba prostřednictvím garážových prodejů. To mi tady hodně chybí.

Život v Americe by se vám líbil?
Já jsem tam ještě nebyl, takže nevím. Je otázka, nakolik je vidina života tam zidealizovaná všemi těmi filmy a bůhvíčím. A možná už to také není to, co to bývalo.

V co věříte, Štěpáne?
Věřím v to, že člověk by měl žít život, jak nejlépe umí. A pokud se potřebuje odvolávat na nějakou víru, to už je na něm.

Děkuju vám, Štěpáne, za zajímavé povídání a přeju vám, aby vám vyšla krásná tlustá kniha komiksů.